Na úplný úvod musíme zdůraznit, že cílem tohoto článku není ani vyzdvihovat ani hanět doplňky stravy. Cílem článku je přiblížit princip pohledu na doplňky stravy a naučit vás, abyste si sami určovali, jestli, kdy a jaký doplněk stravy budete užívat.

Proč vlastně vznikly doplňky stravy?

Doplňky stravy mají dle definice doplňovat běžný jídelníček o látky, které v něm chybí, nebo kterých chceme přijmout větší množství. Což není otázka jen posledních let. Už staří řečtí bojovníci jedli za účelem zlepšení svých bojových schopností určité specifické části zvířat, kde se podle tehdejšího pohledu na věc koncentrovaly látky znamenající větší sílu, rychlost nebo mrštnost. I v dnešní době se jedna ze skupin doplňků stravy ubírá tímto směrem, nazýváme ji stimulanty nebo anabolizéry a jejich cílem je nabudit nebo stimulovat příjemce k větší síle.

Nicméně pod pojmem doplněk stravy vidíme především různé vitamíny nebo minerální látky, jejichž přínosem má být doplnění jídelníčku o látky, které v něm chybí, nebo v něm jsou obsaženy v nedostatečném množství. Na jedné straně určitě platí doporučení pro co nejvíce přirozenou, pestrou a vyváženou stravu, protože kdo jí dostatek co nejvíce přirozených jídel (především ovoce, zeleniny, ořechů), měl by mít dostatečný příjem potřebných vitamínů a minerálních látek (nazývaných souhrnně mikroživiny). Na druhé straně ale platí, že vysoké používání pesticidů a tlak na vysoký objem zemědělské produkce výrazně snižují množství mikroživin přirozeně obsažených v ovoci a zelenině (protože ovoce a zelenina si tyto látky berou z půdy, kde se dle výzkumů koncentrace mikroživin snižuje a tím pádem se logicky snižuje i množství mikroživin obsažených v ovoci a zelenině).

Z toho tedy plyne:

  • Kdo téměř vůbec nejí ovoce nebo zeleninu v přirozeném stavu, nebo jen ve velmi malém množství, lze u něho očekávat nedostatečný příjem mikroživin v běžném jídelníčku.
  • Kdo jí ovoce a zeleninu z vlastní produkce, tedy prokazatelně v BIO kvalitě, má naopak ovoce a zeleninu s vysokým obsahem mikroživin (a tedy menší pravděpodobnost jejich nedostatku).

V průběhu evoluce se lidský organizmus naučil přijímat vitamíny a minerální látky z jídelníčku, protože jich měl v potravě dostatek a bylo to tak efektivnější, než se učit si některý vitamín vyrábět z jiných zdrojů, jako je to např. u některých aminokyselin (tzv. neesenciální), kdy protože jich byl dříve zřejmě v jídelníčku nedostatek, naučilo se je tělo vyrábět z jiných zdrojů. To se u vitamínů ani minerálních látek neděje a tudíž jsme plně odkázáni na jejich příjem potravinami v duchu našeho historického vývoje. Potíž nastává v případě, kdy nejsme schopni potřebnou dávku mikroživin do těla běžnou stravou doplnit, protože se její kvalita zhoršuje (tedy klesá v ní obsah mikroživin), což je způsobeno asi především tím, že se z převažujících čerstvých surovin s minimální úpravou dává čím dále větší přednost průmyslově zpracovávaným předvařeným jídlům. A proto jsme si začali do jídelníčků chybějící živiny doplňovat jinak, což nakonec vyústilo až v rychle rostoucí kategorii doplňků stravy.

Co nám v jídelníčku chybí

Nelze než souhlasit s doporučeními, že bychom spíše než doplňky stravy měli řešit kvalitu a pestrost našeho jídelníčku. Tímto směrem by se měla naše snaha určitě ubírat především, protože naše těla umí efektivněji zpracovat mikroživiny ve vazbách na jiné mikroživiny, což je přirozená vlastnost čerstvých potravin. Na druhou stranu je ale třeba zdůraznit, že zvláště u omega3 mastných kyselin a u vitaminu D se ukazuje, že i přes vysokou kvalitu našich jídelníčků je nejsme schopni doplňovat na požadovanou úroveň a minimálně v těchto dvou případech se zdá být řešení přes doplňky stravy správné.

Stejně tak např. u sportovců, jejichž potřeba doplňování některých mikroživin je logicky na vyšší úrovni než u nesportovců, je zvláště v některých obdobích příjem doplňků stravy důležitý. Je to vyvoláno i tím, že sportovci mají vlivem vyčerpání z fyzické zátěže nižší obranyschopnost, která pak zvláště na podzim a v zimě může vést k vyšším rizikům onemocnění. Proto je na místě u sportovců a fyzicky (ale i psychicky) náročných profesí doporučovat v rizikovém období kromě na vitaminy bohaté stravy i příjem vhodných doplňků – vitamin C, zázvor, zinek apod.

Co říci na závěr – obecně určitě platí, že primárně bychom měli řešit nedostatek mikroživin hledáním zdrojů v přirozené potravě. Máme-li z důvodů např. vysoké fyzické zátěže nebo rizika onemocnění důvod výrazně vyššího příjmu, pak stále klaďte důraz na vyšší příjem běžnou potravou a pomocí doplňků řešte jen chybějící rozdíl. V žádném případě nelze doporučit, abyste příjem vitamínů a minerálních látek začali řešit jen a pouze doplňky stravy.