V dnešní době, kdy se snažíme, aby sportování zůstalo nedílnou součástí dětství či dospívání, stojí rodiče před zásadní otázkou výběru aktivit. Plány a teorie je věc jedna, ale interakce s dětmi či mládeží a přeneseně komunikace s rodiči je zásadní. Nejde o to najít někoho, kdo naučí děti např. správnou techniku, ale především někoho, kdo v nich vzbudí lásku k pohybu, podpoří komplexní rozvoj a bude pro ně pozitivním vzorem. Alespoň naší optikou není optimální, že současné děti vidí vzory v influencerech a rychlokvaškách z reality show. Děti přirozeně inklinují k pohybu a aktivitě. My dospělí tuhle přirozenost buď rozvíjíme anebo brzdíme. Pohyb má být především radost, zároveň se však filozofie KST Academy opírá o pevné pilíře norem, návyků a rutin. V jednom z dalších článků ze série „průvodce filozofií KST Academy“ si shrneme principy péče a výchovy sportovní mládeže. V ideálním případě bychom totiž navazovali a doplňovali naší činností školky/školy a výchovu s akcentem na dovednosti a schopnosti dále rozvíjeli. Často se však musíme vracet k základům a tím myslím k obecným principům výchovy, respektu apod. Jestli si dále na něčem zakládáme, tak je to zastoupení jak mužského, tak ženského elementu v našich skupinách.

Pohyb má být radost, ne dril

Základní kámen, na kterém stavíme, je přesvědčení, že pohyb by měl v dětech vyvolávat přirozenou a spontánní radost. Dobrý trenér to chápe a dokáže vytvořit takové prostředí, kde se děti na tréninky těší, kde se cítí bezpečně a kde je podněcována jejich vnitřní motivace. To ovšem neznamená, že je vždy vše sluníčkové a rodiče mohou vše sledovat z „rychlíku“. Jsou dny, kdy se dětem nechce, kdy mají trenéři horší dny. Vše je o vzájemném respektu a pochopení. Zároveň každá věková skupina má svá specifika a tato doporučení cílí zejména na děti do ca. 12 let.

Zde jsou klíčové aspekty, které byste měli sledovat:

  • Pozitivní atmosféra: Na tréninku by měla panovat uvolněná, přátelská a povzbuzující atmosféra. Trenér by měl být pozitivní, trpělivý a s dětmi komunikovat s respektem a humorem. Vyhýbejte se trenérům, kteří křičí, jsou pasivní nebo působí unaveně a nezúčastněně.
  • Hravost a variabilita: Zejména u menších dětí je klíčové zapojení her a zábavných aktivit. Dobrý trenér má bohatou zásobu her, které rozvíjejí různé pohybové dovednosti, aniž by si děti uvědomovaly, že "trénují". Rutina a dril v raném věku pohybovou radost rychle potlačují.
  • Individuální přístup: Každé dítě je jiné. Dobrý trenér si všímá individuálních potřeb a schopností a přizpůsobuje tomu cvičení. Neměli byste vidět "jeden metr pro všechny", ale spíše snahu trenéra/ů pomoci každému dítěti v jeho vlastním tempu.
LTAD přístup: Dlouhodobý sportovní rozvoj

Ať už přímo či nepřímo klademe velký důraz na koncept LTAD (Long-Term Athlete Development), tedy dlouhodobý rozvoj sportovce. Tento přístup chápe sportovní “kariéru” jako cestu, nikoli jako výkonnostní sprint, a zaměřuje se na budování komplexních pohybových základů, které jsou předpokladem pro celoživotní aktivitu a případný budoucí sportovní výkon. Co byste měli u trenéra sledovat v kontextu LTAD?

  • Víceúčelový pohybový rozvoj: Trenér, který se řídí LTAD principy, nebude zaměřen pouze na jeden sport nebo jednu dovednost. Bude se snažit rozvíjet u dětí široké spektrum pohybových dovedností (běhání, skákání, házení, chytání, balanční cvičení, gymnastika) a koordinačních schopností. To je základ pro zdravý fyzický vývoj a prevenci jednostranného přetížení.
  • Přiměřenost věku: Cvičení by měla být vždy přizpůsobena věku a vývojové fázi dítěte. Dobrý trenér zná ontogenezi motorického vývoje a nenutí děti do něčeho, na co nejsou fyziologicky ani psychicky připraveny. Například specializace na jeden sport v raném věku je z pohledu LTAD kontraproduktivní.
  • Trpělivost a dlouhodobá vize: Skutečně dobrý trenér má vizi, která přesahuje aktuální či krátkodobé výsledky či mládežnické medaile. Je trpělivý a chápe, že rozvoj schopností a získávaní nových dovedností vyžaduje čas a opakování. Nebude na děti tlačit na úkor jejich zdraví nebo psychické pohody.
Vzdělaní a přátelští trenéři jsou pilířem důvěry

Vzdělání a osobní vlastnosti trenéra jsou pro nás naprosto zásadní. Dítě tráví s trenérem značnou část svého času a on se stává důležitou autoritou a možná i jedním ze vzorů. Nicméně zásadní je pro nás i vazba dětí na mladší trenéry, kteří jsou mnohdy sami aktivními sportovci se sportovními ambicemi se studiem či sportovním kariérou teprve před sebou. V ČR je na úrovni “sportovně talentované mládeže” povinnost vedoucích trenérů vlastnit nějakou sportovní licenci, ale už se neřeší přesah do etické roviny či atest v kontextu chování, přístupu apod. Dá se říci: „ papír snese všechno“ ale v některých případech to má své opodstatnění.

  • Relevantní vzdělání a certifikace: Trenér by měl mít odpovídající trenérské vzdělání, ideálně s akreditací od uznávaných sportovních organizací nebo sportovních svazů. Nebojte se zeptat na jeho kvalifikaci a zkušenosti. Důležité je také, aby se trenér dále vzdělával a sledoval nejnovější trendy v tréninku dětí.
  • Komunikace a empatie: Schopnost efektivně komunikovat s dětmi i rodiči je nezbytná. Trenér by měl umět vysvětlit cíle tréninku, naslouchat a reagovat na otázky a obavy. Měl by být empatický a dokázat se vcítit do pocitů dětí.
  • Pozitivní vzor a etické zásady: Trenér je vzorem. Měl by jít příkladem ve sportovním chování, férové hře, respektu k pravidlům a soupeřům. Měl by být spolehlivý, dochvilný a mít silný morální kompas. Děti se učí pozorováním a dobrý trenér jim ukazuje správnou cestu.
  • První pomoc: Zejména u dětských tréninků je klíčové, aby měl trenér znalosti první pomoci a věděl, jak reagovat v případě zranění.
Postupný rozvoj kompetencí: pohybových i kognitivních

Snažíme se vnímat rozvoj dítěte holistickým přístupem. Zároveň každý „trénink“ vidíme, jak se děti učí od druhých dětí anebo nápodobou trenéra. Nezaměřujeme se jen na fyzické dovednosti, ale také na rozvoj kognitivních a sociálních kompetencí. Jsme si vědomi limitací našeho subjektu v kontextu systému jako takového, ale přistupujeme k tomu jako k výzvě.

  • Pohybové kompetence: Kromě základních pohybových dovedností se trenér snaží rozvíjet specifické dovednosti pro daný sport, ale vždy s ohledem na věk a individualitu. Důraz je kladen na správnou techniku, koordinaci, sílu, rychlost a vytrvalost, vše však v progresivním a zábavném duchu.
  • Kognitivní kompetence: Sport je vynikajícím prostředkem pro rozvoj kognitivních funkcí. Dobrý trenér do tréninku zařazuje prvky, které stimulují myšlení, rozhodování, strategii a řešení problémů. Například cvičení, která vyžadují rychlou reakci na změnu situace, nebo hry, které rozvíjejí taktické myšlení.
  • Sociální a emocionální rozvoj: Sport v týmu učí děti spolupráci, respektu, komunikaci, fair play, ale také zvládání vítězství i proher. Trenér by měl být aktivním průvodcem v tomto procesu, podporovat pozitivní týmovou dynamiku a pomáhat dětem budovat sebedůvěru a emoční inteligenci.
Závěr: Důvěra a intuice

Výběr dobrého trenéra či skupiny je důležitým rozhodnutím, které ovlivní nejen sportovní, ale i osobnostní rozvoj vašeho dítěte. Vždy se ptejte, pozorujte a důvěřujte své intuici. Dobrý trenér je více než jen instruktor, je to mentor, průvodce a pozitivní vzor. V KST Academy věříme, že kombinace radosti z pohybu, dlouhodobé vize, kvalitního vzdělání a komplexního rozvoje je klíčem k výchově šťastných a zdravých dětí, které si k pohybu vybudují celoživotní pozitivní vztah. Svěřte své dítě do rukou trenéra, který tyto hodnoty ztělesňuje, a nebudete litovat.