Od vize k realitě:

TROCHA FILOZOFIE – Základní kameny KST Academy a vliv norské inspirace

Tento článek se záměrně odchyluje od běžných standardů a nese silný filozofický podtext, neboť se dotýká hlubších smyslů naší práce v KST Academy. Naším prvořadým posláním je probouzet v dětech lásku ke sportu a provázet je na cestě k aktivnímu životnímu stylu. Předpokládáme, že si děti do věku přibližně 12 let osvojí co nejširší spektrum sportů a pohybových dovedností. Tyto základy by následně měly zúročit ve sportech, kterým se budou chtít věnovat později, ať už s rekreačními, nebo dokonce závodními a výkonnostními ambicemi. Náš přístup není žádná raketová věda, spíše pečlivé a trpělivé následování norské filozofie, kterou však musíme občas přizpůsobit českým reáliím a mentalitě. Na druhou stranu, v řadě situací jsme se museli my sami adaptovat na norskou mentalitu, neboť všude a ve všem je třeba hledat kompromisy.

Jestliže mě něco v České republice skutečně trápí, je to všeobecně rozšířený a často přijímaný názor, že se zde máme špatně, že jsme malá země a že se musíme nutně přidat na jednu či druhou stranu. Tento defenzivní postoj nás často brzdí. Pokud bychom tuto optiku vztáhli na projekt KST Academy, naším cílem je, aby děti byly v kontaktu s vrstevníky ze zahraničí, čerpaly inspiraci a rozvíjely se v sebevědomé sportovce s pevně ukotvenou disciplínou, morálními hodnotami a zásadami. Tyto vlastnosti se jim budou hodit nejen ve sportu, ale především v životě. Sport je ostatně, ať se nám to líbí, nebo ne, záležitostí s politickým rozměrem. Přestože se s celým projektem snažíme jít vlastní, nezávislou cestou, česká byrokracie nás provází na každém kroku. V těchto chvílích je pro nás nejdůležitější oporou a hnacím motorem podpora a pochopení vás, rodičů, kteří nám pomáháte uskutečnit naši vizi.

Víme, že pouze malé procento populace má skutečné předpoklady k podávání vrcholových sportovních výkonů. Naše úsilí proto cílí především na propojení sportu se vzděláním. Chceme, aby děti, které nebudou nejlepší ani nejrychlejší, měly minimálně stejné možnosti se ve sportu realizovat a najít v něm radost a naplnění. Byť vrcholové úrovně dosáhne jen promile dětí, kvalitnější, pestřejší a plnější život mohou mít všichni. Stejně tak radost z úspěchu, byť přenesená, může být prožívána „společně“ s celou komunitou. Věříme, že kvalita společnosti se odráží v tom, jak se dokáže postarat o své členy, kteří potřebují určitou pomoc či podporu. Tímto směrem se projekt KST Academy rovněž rozvíjí, opět nezávisle na svazech a dalších institucích, a věříme, že je to správná cesta.

Mé přesvědčení pramení z jedenáctileté trenérské praxe u mládeže v Norsku. Bylo to právě studium v zahraničí, které mi otevřelo dveře k moderní sportovní metodice, novým přístupům k výchově a životu obecně. Chléb má všude dvě kůrky – to je nejdůležitější poznání. Dále už je vše o lidech, o jejich otevřenosti a ochotě spolupracovat.

STUDIUM – Propojení sportu se vzděláním a inspirace ze zahraničí

Propojení sportu se vzděláním je úzce spjato prakticky od jesliček, jen je obrovská škoda, že v prvních letech mají děti extrémně málo pohybu. Tato situace se nijak zásadně nezlepšuje na základních, středních ani vysokých školách. V pozdějších fázích pak v mnohem větší míře záleží na rodičích, jak přistupují k výchově, výběru kroužků a obecnému nasměrování dětí. Nicméně, sport a vzdělání jsou neoddělitelně spjaty, a my v KST Academy považujeme za velkou přidanou hodnotu absolvování studijních stáží v zahraničí.

Současný systém nabízí studentům a sportovcům obrovské možnosti, včetně různých stipendií a stáží. Jedna věc je získání samotného vzdělání, ale z dlouhodobého hlediska si tím rozšiřujeme sociální bublinu, což obvykle doceníme až v pozdějším věku. Mnoho mých studentských kamarádů z Fakulty tělesné výchovy a sportu (FTVS) našlo uplatnění v zahraničí, kam se ve většině případů dostali právě přes programy jako Erasmus nebo jiné studijní stáže. Sám osobně hodnotím dva roky studia v Norsku jako jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem ve svém životě udělal.

Minimálně v dané době to byl obrovský kontrast se studiem v České republice, kde bylo a do značné míry i je vše zaměřeno na memorování faktů a správné definice pojmů. V Norsku byl naopak kladen velký důraz na diskuzi, kritické myšlení a týmovou spolupráci. Samotné oslovování vysokoškolských učitelů křestními jmény byl už jen příjemný bonus, který vypovídal o odlišné kultuře. Pouze v České republice přetrvává mylná představa, že si vykáním udržujeme jakýsi nesmyslný odstup, ať už se jedná o trenéra, učitele, nebo doktora. „Nejcennější“, co máme, je naše jméno, a oslovování jménem, stejně jako znalost všech sportovců jménem, patřilo k určité etice a celkovému klimatu ve skupinách. Tento přístup podporuje otevřenost a pocit sounáležitosti, což jsou aspekty, které se snažíme přenést i do naší akademie. Věříme, že respekt a osobní přístup jsou klíčové pro budování důvěry a motivace u dětí.

SPORT – Více než jen výkon: Norský model pro zdravou společnost

Sport není žádná jaderná věda. Všechny fyziologické parametry se dají poměrně jednoduše změřit, ale výsledná interpretace dat už tak jednoznačná být nemusí. V podstatě ani tréninkové metody se nijak zásadně nemění. Problém ale nastává už u pouhé definice, co je cílem sportovní přípravy. V Norsku se aktivně snaží, aby sportovalo co nejvíce dětí. Kluby se řídí jednoduchým mottem: “flest mulig, lengst mulig, best mulig” (co nejvíce dětí, co nejdéle sportujících dětí, co nejlepší individuální zlepšení dětí). Sledovat sportující populaci je relativně snadné, neboť sledujeme procento dětí, které se účastní pravidelné sportovní činnosti v rámci odpoledních aktivit. Pouze tímto kvantitativním srovnáním zjistíme, že v České republice je to dle věku přibližně 40-50 %, zatímco v Norsku dosahuje toto číslo 80-90 %. Norové si uvědomují, že se jim tato investice bohatě vrátí, a to jak ve zdraví celkové populace, tak ve výkonnosti populace jako celku. Gaussovo rozložení populace je neúprosné.

Je sice hezké, že si v „Praze“ někteří uvědomují, že se jim za chvíli zhroutí zdravotní, sociální i sportovní systém. Těm prvním dvěma systémům příliš nerozumím, ale sport nelze dělat od stolu a škálovat děti, potažmo sportovce, jako dvě misky vah. Sice se poslední úvahy rozvinuly dvěma směry, a to sport pro všechny a sport pro výkon, ale dle mého názoru se stále jedná pouze o kosmetické změny kvůli přerozdělování peněz. Zatím nevidím potřebné kroky, které by skutečně směřovaly ke zlepšení situace. Článek o financování českého sportu máme rozpracovaný, jen jsme čekali, jestli nenastanou nějaké zásadní zvraty s nastupující vládní garniturou. Jsou to totiž zase finance, které jsou v této problematice, stejně jako všude jinde, to zásadní. Vraťme se ale zpět ke sportu.

Můžeme zhruba odhadnout genetické předpoklady; například u vytrvalostních sportů mají na fyziologické parametry, jako je VO2max, vliv zejména matky dětí. Později můžeme rozeznat určité vlohy a předpoklady ke konkrétnímu sportu. Nicméně celý proces výchovy nejen sportovce, ale obecně dítěte, je neuvěřitelně dlouhý. Jen dodávám, že obecně sportovci dosahují vrcholné výkonnosti v rozmezí 25. až 30. roku života. Po celou dobu fungování v Norsku jsem neměl nejmenší pochyb, že všichni zúčastnění se ztotožňují s metodikou a sportovně výchovným procesem. Byť se v České republice již na žádné úrovni nezapojuji do směřování sportu, vyjma sporadických seminářů, vůbec jsem nenabyl dojmu, že bychom se v ČR někam zásadně posunuli. Všichni žijí ve svých bublinách s přesvědčením, jak jsou geniální, a chybí zde otevřená diskuze a ochota přijímat nové myšlenky.

Mládežnický sport by neměl být založen na výkonnostním hledisku, nýbrž na cíli, aby byl sport dostupný co nejširšímu spektru dětí. To znamená, že se zaměřujeme na radost z pohybu, na rozvoj základních dovedností a na budování pozitivního vztahu ke sportu, nikoli na brzkou specializaci a výsledky za každou cenu. Věříme, že takový přístup položí pevné základy pro celoživotní aktivitu a celkové blaho každého jedince. KST Academy se snaží být majákem této filozofie v českém prostředí, přinášejícím nejen sportovní dovednosti, ale i morální a sociální hodnoty, které děti připraví na výzvy moderního světa.