Doba, v níž se nyní stravujeme, zdá se býti plná různých doporučení. Pozitivních i negativních. Řídit se jimi všemi by dalo určitě zabrat – respektive zabrat by dalo to všechno sladit do jednoho životního stylu. Už jenom neustále přemýšlet a vyhodnocovat, zda to či ono je nebo není vhodné, by byla hodně náročná disciplína. Není se co divit, že mnozí se pak po různě dlouhém období zkušeností a testování nového životního stylu vrací zpátky do „společenského normálu“. Dalo by se říci, že z jednoho extrému (totální anarchie) přeskočili do druhého extrému (totální regulace), aby se po čase zase vrátili zpátky.

Asi cítíme, že ani jeden pól není trvale udržitelný bez následků. V tom jednom dostává zabrat naše zdraví, vitalita, možná i postava. V tom druhém je to vlastně hodně podobné, taky může dostávat zabrat naše zdraví a vitalita a řekněme i psychika.

Jak už to bývá, to pravé je někde uprostřed. Do jaké míry je to více doprava nebo doleva, na to si musí přijít každý sám. Cílem je, aby netrpělo dlouhodobé zdraví a vitalita, abychom se cítili fajn fyzicky i psychicky, abychom byli spokojeni s tím, jak jíme i jak naše stravování hodnotíme a logicky i s tím, jaký vliv to má na naši postavu. Sami si v tom musíme najít smysl a rovnováhu, protože co je pro někoho nepřípustné, jiný kvituje. Mnohdy jde i o úhel pohledu – co je pro jednoho téměř zakázané (např. energetická tyčinka nebo bílý rohlík), je pro jiného (typicky např. pro sportovce) nezbytností nebo řešením.

Takže, abychom nebyli otroky stravy, je potřeba:

  • Posuzovat vše s rozumem a s přihlédnutím k vlastnímu životnímu stylu (dává mi to doporučení smysl a jestli ano, je to vůbec realizovatelné v mém životním stylu, v mém denním režimu?).
  • Posuzovat vše podle situace, v jaké to řešíme (většina doporučení se týká běžné nesportující populace, nicméně to nelze vztahovat na aktivně žijící a trénující sportovce, kterým mnohá takováto doporučení mohou i škodit).
  • Posuzovat vhodnost příslušného jídla podle jednoduchého pravidla – na čem vyrůstali naši prapředci, to je pro naše tělo vhodné. Čím více se to, co je nám nabízeno, odlišuje od jídelníčku našich předků, tím méně zdraví prospěšných živin nám to přinese. S jednou výjimkou…
  • Touto výjimkou je sportovní výkon – to je „věc“, kterou jsme si na svá těla vymysleli až v současnosti. Na kontinuální dlouhodobý výkon nad určitou hranici tepů jsme se nikdy neadaptovali (kdyby ano, asi bychom měli i lépe vyvinuté úložiště svalového glykogenu). Proto i takto „koncentrovanému“ zatížení musíme dodávat adekvátní „koncentrovanou“ dávku energie.
  • A především – náš stravovací styl musí nejen ladit s naším životním stylem, ale musí nám dlouhodobě vyhovovat. Cílem je, abychom s ním byli spokojení a věřili mu – jak z pohledu složení jídelníčku, tak i z pohledu moderních názorů a doporučení.

Níže uvádíme nejčastější faktory, které ovlivňují rozhodování o našem jídelníčku. Můžeme každý vnímat různě a je na nás, do jaké míry si je pustíme do života (v návaznosti na tom, jaký z toho budeme mít přínos na úkor naší pohody nebo stresu):

Počítání přijaté a vydané energie (energetická bilance)

Počítání přijatých a vydaných kalorií je fakt otrava. Znamená to vážit si jídlo, zkoumat etiketu, hledat v kalorických tabulkách, vše si zapisovat a pak analyzovat. Otrava, otročina. Rozhodně není zábava to dělat. Ale na druhou stranu nám to přinese představu o tom, jak jsme na tom energeticky, jak energeticky vydatná jsou jídla, jak energeticky náročné jsou různé druhy fyzické aktivity. Když si vydržíme počítat jídelníček aspoň týden, výsledkem nám bude větší znalost podstaty jídelníčku. A budeme pak i lépe odhadovat, jestli jsme v energetickém deficitu nebo nadbytku.

Nejíst večer

Tohle je velmi rozšířené tvrzení. Otázkou je, co je to „večer“. Každopádně toto doporučení platí, ale zase to nelze vztahovat na všechny. U dospělých nesportovců toto určitě platí bez omezení – poslední jídlo by mělo být cca 3-4 hodiny před usnutím. Poté už jen pít, ideálně málo sladké nápoje. Důvodů k tomuto doporučení je více, ale za mne ten zásadní je, že večer se uvolňuje růstový hormon, který bychom mohli nazývat také regeneračním. Jeho úkolem je regenerovat organizmus. Uvolňování růstového hormonu škodí pozdní usínání a především pak vysoký krevní cukr (způsobený pozdním jídlem nebo příjmem sladkostí před usnutím).

S tvrzením „nejíst večer“ často bojujeme u sportovců, kteří trénují pozdě odpoledne nebo večer, přijdou domů ve 20 hodin a… co pak? Mají nejíst, protože se to doporučuje? Nebo se mají najíst, protože mají po sportu hlad? Tady je zásadní, co je cílem sportovce – chce zvyšovat výkonnost, nebo chce redukovat hmotnost? Je-li cíl redukovat hmotnost, pak tomuto cíli samozřejmě přizpůsobíme samotný trénink, následně po něm doporučíme se najíst (abychom netrpěli hlady), ale bílkovinného jídla (míchaná vajíčka), která ještě můžeme těsně před spaním doplnit např. nočním proteinem. Je-li naopak cílem sportovce zvyšovat výkonnost, pak klíčové je po sportu doplnit svalový glykogen, tedy přijmout sacharidy – tzn. vypít regenerační nápoj a sníst běžné jídlo (nikoliv těžké).

Nejíst fastfoodová jídla

Tohle bychom asi mohli použít obecně. Fastfoodová jídla velmi často představují tzv. prázdné kalorie. Tzn. neživá hmota, která přináší energii, zaplácne žaludek, ale nepřináší živiny. Vidíme to mezi sebou, že fastfoodová jídla nemají dobrý efekt na naše těla. Těžko se v případě fastfoodových jídel hledá nějaký pohled z druhé strany, nejsou vhodná nikdy a pro nikoho. Snad jen – uvědomme si, že i ve fastfoodech se dají najít jídla, která nemusí být hned špatná. Vyhýbejte se smaženému, tučnému, sladkému….

Ráno dobře posnídat.

Dobrá snídaně je základ dne. Opravdu to platí obecně? Určitě platí to, že kdo se ráno nenasnídá, jde do dne s energetickým deficitem, o jehož vyrovnání si tělo následně řekne. Což nemusí být problém, když se dojíme obědem nebo odpolední svačinou a večeře je střídmá. Problém vynechané snídaně je tehdy, když energetický deficit dojídáme večer. Sice doporučujeme ráno určitě pít a ideálně i něco lehce oslazeného (čaj s medem, jablečný džus), ale za každou cenu se dospělí lidé nemusí do snídaně nutit - pro někoho je nesnídání přínosné, protože se cítí dopoledne svěžejší. A když jste již dospělí a máte den málo aktivní, nemáte ani potřebu vysokého příjmu energie, takže nehrozí večerní přejídání. U dětí a mladistvých určitě doporučujeme ráno snídat, protože potřebují dostatek energie na aktivní denní režim a k tomu navíc na růst a vývoj. U sportovců určitě rovněž platí, že snídaně je základ dne, protože v jejich případě jinak hrozí energetický deficit a z toho pramenící riziko chronické únavy. Z toho pak vyplývá, že u sportující mládeže je snídaně povinnost.

Nejíst sladké

Sladké jídlo nebo pití přináší rychlé uvolnění energie. Což je vlastnost, která je v běžném dni dospělých nesportovců zbytná. Sladkost je v tu chvíli životně (fyziologicky) nedůležitá, naopak tělu škodí v tom, že výrazně zvýší hladinu krevního cukru a navodí v organizmu toxické prostředí. Insulin krevní cukr sníží, což opět vyvolá krizový stav a mozek se opět pokouší donutit vás sníst něco sladkého, čímž se problém prohlubuje, toxicita se zvyšuje a zvyšuje se i příjem energie (čímž hrozí nárůst tukových zásob). Na druhou stranu si představte sportovce, který je v polovině svého dvouhodinového tréninku, nebo po něm. Zásoby sacharidů v těle jsou na minimu a přitom jsou důležitou energetickou surovinou. V tomto případě je energie v podobě rychlého sacharidu naopak velmi přínosná, protože povzbudí organizmus k lepším výkonům tím, že umožní přeřadit z pomalého tukového metabolismu na rychlejší sacharidový.

Nejíst vajíčka

A na závěr příkladů na různý pohled na výživu uveďme do nedávných dob nedoporučovaná vajíčka. Bylo to zvláštní doporučení, protože na vajíčkách jsme jako lidstvo evolučně vyrostli, jsme na ně tedy adaptováni a de facto jim vděčíme za to, že jsme tady. A najednou se vajíčka objeví jako viník civilizačního problému jménem vysoký cholesterol. Z evolučního pohledu na výživu to nedávalo smysl. Naštěstí tento mýtus netrval moc dlouho a vajíčka se opět vrátila na seznam výživově důležitých jídel a jako viník vysokého cholesterolu se, zřejmě již po právu, objevil vysoký příjem sladkého. Zdravý rozum je v řešení jídelníčku značně důležitý.