Na roční studijně-tréninkovou pouť se Jáchym vydal v půlce srpna roku 2018 a v Norsku strávil takřka celý rok. Nastoupil do prvního ročníku sportovního gymnázia Dønski vgs., kde se potkal s ca. 20-ti běžci na lyžích/biatlonisty a stal se členem regionálního juniorského týmu Team Vestmarka, který sdružuje 7 lokálních klubů. Nutno podotknout, že v tomto ročníku se sešlo hned několik kluků, kteří jsou schopni minimálně bodovat v norském poháru (umístění do 50. místa) a dvojčata Aleksander a Nikolai Elde Holmboe navíc v sezóně 2018/2019 ovládli celkový pohár. Jak taková stáž probíhá, jsme shrnuli v následujícím článku.
*pozn. Aktuálně žije Jáchym střídavě v Jeseníku a v norském Bærum, kde má zejména v zimních měsících ideální možnosti na přípravu. V letošním roce reprezentoval SVK na MS do 23 let v Itálii a MS v norském Trondheimu.
Jak vypadá takový výměnný pobyt:
Běžný den v Norsku
Ráno 6:45 budíček, snídaně, sbalit věci na trénink a pomůcky do školy. V 8:00 trénink se školním týmem a poté od 10:00 škola, která většinou končila 15:00. Po škole cesta domů autobusem. Před tréninkem jsem měl většinou čas sám pro sebe, nebo jsem pomáhal v domácnosti. Před druhým tréninkem nachystat lyže, pokud bylo potřeba a 18:30 začínala druhá fáze. Končili jsme většinou kolem 20:00, pak večeře s rodinou a příprava lyží na další den. Před spaním něco málo do školy a před 23:00 jsem chodil spát.
Roční tréninkový cyklus
Je podobný tomu českému. Na jaře se začíná hlavně objemy v běhu a na kolečkových lyžích, ale v červnu jsem také absolvoval soustředění na sněhu na Sognefjelletu. Přes letní prázdniny se tréninky řeší spíše individuálně. Organizovaně trénovat se začíná v polovině srpna, kdy v Norsku začíná školní rok. Na podzim se přidává více tréninků ve vyšší intenzitě. Na prvním sněhu se také najíždí objemy, byť trochu méně než jsem byl zvyklý z Česka, a celkem brzo se začne jezdit ve vyšších intenzitách. Závodní sezona probíhá velmi podobně jako v ČR, jenom je vzhledem ke sněhovým podmínkám delší. Tréninkový rok končí dubnem, kdy je hlavně volno, nebo jsme se na trénincích na gymplu věnovali volejbalu, házené a fotbalu.
Život v Norsku
1) Co pro tebe byla největší změna?
Největší změnou pro mě bylo nové prostředí a lidé v mém okolí. Po příjezdu jsem nikoho z Norů neznal a nevěděl jsem, jak přesně všechno funguje, tím myslím školní a tréninkový systém. Naštěstí moje hostitelská rodina a učitelé/trenéři ve škole byli vždy velmi ochotní a se vším mi pomohli.
2) Bydlel si v norské rodině, zvykl sis na chod domácnosti?
Na chod domácnosti jsem si zvykl velmi rychle. Hostitelská rodina, mě hned od samého začátku brala jako plnohodnotného člena rodiny a já jsem je velmi brzo také začal brát jako svou rodinu a moc dobře jsme spolu vycházeli.
3) V čem nejvíce ti Norsko pomohlo?
Vymanit se na nějaký čas z české bubliny. Delším pobytem mimo ČR, jsem získal jistý nadhled a knowhow, jak to ve světě chodí a kolik věcí je za hranicemi jinak. Na situace, nad kterými jsem dříve nepřemýšlel a bral je tak jak jsou, se teď dívám z trochu jiné perspektivy. Naučil jsem se samostatnosti a nebát se věcí, které nás donutí opustit naši komfortní zónu. Myslím si, že každý by si měl v životě něco podobného zkusit.
4) Je něco na co nebudeš vzpomínat v dobrém?
Myslím, že snad ani ne. Samozřejmě, všechno vždy nešlo úplně hladce, a pár momentů, kdy jsem byl zklamaný bylo, ale když se mě někdo na můj pobyt zeptá, vybaví se mi jen ty pěkné chvíle a spokojenost.
5) Napiš: 5 věcí které se ti líbily a 5 které se ti nelíbily
- přístup Norů ke sportu a hlavně běžeckému lyžování
- systém výuky na škole, kam jsem chodil
- podmínky pro tréninky na kolečkových lyžích
- podmínky pro tréninky v zimě, úprava, členitost a osvětlení tratí
- společnost, ve které jsem se já pohyboval (spolužáci, trenéři, učitelé, členové týmu)
- Věci, které by se mi vyloženě nelíbily asi nejsou. Občas se našlo něco, na co jsem si musel zvyknout, nebo mi to připadalo zvláštní, ale nemůžu říct, že by se mi něco nelíbilo, to určitě ne.
Škola
6) Liší se nějak zásadně výuka a fungování na škole, měl jsi nějaký speciální režim?
Výuka na sportovním gymnáziu se oproti mým dosavadním zkušenostem lišila podstatně tím, že prvním blokem výuky je trénink. Další odlišností je to, že jedna vyučovací hodina v Norsku trvá devadesát minut, takže za den se stihnou třeba jen tři předměty. Střední škola je pouze na 3 roky a nějaké předměty se vyučují jen jeden rok. Já jsem v prvním ročníku dějepis neměl, učí se totiž jen ve druhém ročníku a ve třetím už zase ne. Fyzika, biologie a chemie jsou spojeny do jednoho předmětu zvaného naturfag. Celkově bych styl výuky přirovnal spíše k vysoké škole než ke střední. Určitě by se pár rozdílů ještě našlo, ale tohle jsou asi ty hlavní. Speciální režim jsem neměl, byl jsem stále s mojí třídou na všech předmětech a dostával známky. Jediné předměty, kde jsem testy nepsal, byly norština a již zmíněný naturfag.
7) Měla pro tebe škola přínos z hlediska vzdělání, uznali ti předměty v ČR?
To záleží na předmětu, angličtina je v Norsku na vyšší úrovni než v ČR, takže pro mě měla velký přínos. Na druhou stranu matematika a přírodní vědy se neberou tak dopodrobna jako u nás. Jelikož jsem byl na sportovní škole, tak jsme dvakrát týdně měli i teorii sportovní přípravy, která mě hodně bavila a posunula mě i jako sportovce. V tom vidím velký přínos. Věděl jsem, že studium v Norsku se nebude dát jednoduše v ČR uznat, proto jsem na jeden rok přerušil studium.
Trénink
8) Liší se nějak zásadně příprava v ČR a v Norsku?
Myslím, že nějak zásadně se neliší. Systém přípravy je podobný. Rozdíl je podle mě spíše v lidech (trenérech i sportovcích) a jejich přístupu k lyžování.
9) Co stojí dle tvého názoru za úspěchem norského lyžování?
Řekl bych, že faktorů je víc. Norské děti jsou už od mala vedeny ke sportu a dlouho u něj vydrží, protože trenérům jde hlavně o to, aby děti sport bavil. Na druhou stranu si myslím, že s tréninkem podobnému juniorskému/seniorskému, ale v menších dávkách, se v Norsku začíná u dětí dříve, tzn. dříve se specializují. Také podmínky pro lyžování jsou oproti ČR nesrovnatelné, lyžařské tratě jsou téměř všude, kam přijedete, a také nespočet lesních cest, kde jsou přes zimu natažené stopy. Úspěch Norů se také, podle mě, opírá o počet lidí, kteří se lyžování věnují a aktivně závodí. Do reprezentace se v Norsku dostane jenom špička ledovce z několika stovek lidí.
- pozn. autora – rozhodně se nejedná o specializaci v pravém slova smyslu, jelikož děti do 16 let většinou kombinují 2-3 sporty.
10) Je nějaký typ tréninku, který sis v Norsku oblíbil?
Ano, velmi jsem si oblíbil jakýkoliv typ intervalového tréninku. Ve skupině, kde jsem trénoval, byli závodníci, kteří se v norském poháru pravidelně umísťují na nejvyšších příčkách v mé kategorii (roč. 2002). Na každý takový trénink nás bylo vždy alespoň dvacet, takže jsem měl porovnání s jedněmi z nejlepších závodníku na světě v mé kategorii. Výhodou je, že máte během tréninku vždy sparing nehledě na to, jestli máte dobrý nebo špatný den. Taková skupina je k nezaplacení a z každého tréninku ve vysoké intenzitě byl vždy menší závod.
11) Jakým způsobem probíhaly tréninky?
Já jsem to měl nastavené tak, že jsem dopoledne trénoval se školním týmem a odpoledne v týmu Vestmarka. Dopolední tréninky ve školní dny byly pro mě novinkou navíc, kterou umožňuje systém výuky na norském sportovním gymnáziu. Odpolední nebo spíše večerní tréninky začínaly až 18:30, takže na to jsem si musel zvyknout. Obsahově v tréninku mezi Norskem a ČR asi žádný zásadní rozdíl nevidím.
12) Jak jsi byl na tom v porovnání s norskými závodníky
V porovnání s těmi nejlepšími jsem na tom byl samozřejmě značně hůře, především v prvních týdnech mého pobytu. V norském poháru v mém ročníku jezdilo kolem 200 lidí a já se většinou umisťoval do stovky. Za celý rok jsem posbíral spoustu zkušeností a doufám, že se v letošní sezoně do Norska aspoň na jeden závod podívám a uvidím, jak na tom oproti minulému roku budu.
13) Byl pro tebe tento rok přínos? Pokud ano, tak v čem největší?
Samozřejmě, že byl. Zdokonalil jsem se v angličtině a naučil se něco málo norsky :-) Podíval jsem se na větší závody než máme v ČR. Pochytil jsem spoustu tréninkových a závodních zkušeností a viděl, jak trénují ti nejlepší. Také jsem získal hodně nových přátel a známostí na celý život. Ale hlavně jsem si uvědomil, že lyžování je to, co mě baví a naplňuje, a rozhodně s ním chci pokračovat a podívat se jednou na olympiádu jako sportovec.
